Svobodné celní pásmo, celní sklad, skladové a kancelářské prostory

Odpovědnost dopravce dle CMR v souvislosti s koronavirem

Pandemie COVID-19 se projevila celosvětově v téměř všech oblastech života. Ne jinak to bylo i v oblasti silniční nákladní dopravy. Vyskytuje se otázka jaký dopad tato pandemie koronaviru měla a má na odpovědnost dopravce při provádění silniční nákladní dopravy.

 


Odpovědnost dopravce je založena na ust .čl. 17 CMR a to především odst. 1 a 2 dle kterých dopravce odpovídá za úplnou nebo částečnou ztrátu zásilky nebo její poškození od okamžiku převzetí zásilky k přepravě až dojejího vydání jakož i za překročení dodací lhůty. Tato široká odpovědnost je zmírněna ust. čl. 17 odst.2 CMR dle kterého je dopravce zproštěn odpovědnosti jestliže ztráta, poškození zásilky nebo překročení dodací lhůty bylo zaviněno oprávněným příkazem oprávněného, který není vyvolám nedbalostí dopravce, vlastní vadou zásilky nebo okolnostmi, které dopravce nemůže odvrátit a jejich následky odstranit není v jeho moci a je to tedy dopravce na kterém leží důkazní břemeno k jeho zproštění odpovědnosti. V případě pandemie koronaviru bude tedy dopravce ten, který bude muset prokázat, že právě okolnost koronaviru byla příčinou vzniku škody nebo důvodem překročení dodací lhůty.


Setkáváme se s názorem, že právě koronavirus lze přiřadit pod okolnosti, které dopravce nemůže odvrátit a jeho následky odstranit není v jeho moci – že se jedná o tzv. „vyšší moc“ a lze tedy na případné škody, které v souvislosti s koronavirem vzniknou uplatnit liberační důvod dle čl. 17 odst.2 CMR.

Zde je nutno si uvědomit zda skutečně koronarirus spadá pod to co dopravce nemůže odvrátit a následky odstranit není v jeho moci. Zásadně musíme v této souvislosti rozlišovat dvojí přístup k odpovědnosti dopravce.

Za prvé ten, který vychází z naprosté odpovědnosti dopravce za jakoukoliv vzniklou škodu,ledaže dopravce prokáže, že škoda byla vyvolána okolnostmi, které nemohl odvrátit a jejich následky nemohl odstranit. Liberační důvod uvedený v čl.17 odst.2 CMR se zřejmě kryje s pojmy vis maior ale i pojmem „náhoda“ (cas fortuit) a označuje něco co bylo na dopravce vloženo třetí stranou s donucovací mocí a zahrnuje i akta státu a kryje i náhodnou událost, která je cizí normálnímu běhu událostí (např.živelná pohroma) a kterou nikdo nemůže předvídat a ani ji zabránit. Náhodou je pak náhodná událost, která nepatří k normální činnosti dopravce a kterou nelze předvídat a ani ji zabránit, ale která se vyskytne během provádění přepravní smlouvy. Např. ve Francii ale i Belgii se oba dva tyto pojmy považují za synonyma stejné situace a stejný přístup je zaujímán i v Německu.

Za druhé ten přístup, který vychází z toho, že dopravcova odpovědnost je primárně založena na nedbalosti.

Je ale nezpochybnitelné, že odpovědnost dopravce dle CMR vychází z principu výsledku a nikoliv jen ze zavinění.

V případě koronaviru je nutno nejprve zkoumat a položit si otázku zda skutečně následky koronaviru jsou a byly okolností kterou nemůže dopravce odvrátit a její následky odstranit není v jeho moci. Když se podíváme na vývoj pandémie koronaviru tak vidíme, že se tento virus objevil v prosinci 2019 v Číně, v lednu 2020 ve Francii. WHO 30.1.2020 vyhlásila stav globální nouze a 11.3.2020 prohlásila šíření viru COVID-19 za pandemii. Na tuto situaci reagovali kromě ČR i další státy např. Slovensko zavedlo kontroly na hranicích. V ČR se první případ koronaviru objevil 1.3.2020 a od 12.3.2020 byl vyhlášen nouzový stav a od 16.3.2020 zákaz výjezdu do zahraničí (kromě některých případů) a byla zavedena i 14 denní karanténa.

S ohledem na tento vývoj se při řešení případné odpovědnosti dopravce dle čl.17 CMR a tam uvedených liberačních důvodů bude nutno v každém jednotlivém případě zkoumat časovou osu jednotlivých případů především u smluv uzavřených do března 2020 zda na konkrétní případ dopadá nějaký liberační důvod i s ohledem zda příslušná přeprava probíhala např.přes několik států a stav opatření v těchto státech a v této souvislosti se zaměřit i na případnou souvislost s čl. 14 CMR -překážky v dopravě a zda dle tohoto ust. dopravce učinil vše co měl. Pokud se jedná o přepravní smlouvy realizované po 12.3.2020 tak u těchto přeprav v případě vzniklých škod či případného prodlení nelze dle výše uvedeného uplatnit u dopravce liberační důvody uvedené v čl. 14 odst.2 CMR, neboť zde by již chyběla na straně dopravce tzv. neodvratitelná okolnost či událost, neboť pečlivý dopravce tyto okolnosti a problémy při přepravě mohl a měl předvídat (např. upravit smlouvy ohledně dodacích lhůt atd.), neboť veškeré zveřejněné informace tomu nasvědčovaly. Z výše uvedeného plyne, že každý jednotlivý případ pokud se vyskytne (zatím ze své praxe o žádném případu nevím) bude nutno řešit individuálně a nelze bez dalšího říci, že koronavirus je či není jedním z liberačních důvodů při odpovědnosti dopravce dle CMR.

V Praze 07.06.2020
JUDr. Milan Třebeška – advokát
Člen předsednictva ČSDP