Připravili jsme pro Vás ucelený seznam všech novinek a vzniklých daňových povinností.
• ZDPH - zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (poslední novela účinná od 29.7.2016)
• CZ - zákon č. 242/2016 Sb., celní zákon (účinnost od 29.7.2016)
• UCC - nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013, kterým se stanoví celní kodex Unie
• DA - nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č.952/2013, pokud jde o podrobná pravidla k některým ustanovením celního kodexu Unie, v platném znění
• IA - prováděcí nařízení Komise (EU) 2015/2447, kterým se stanoví prováděcí pravidla k některým ustanovením nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013, kterým se stanoví celní kodex Unie
• „Povinnost přiznat daň při dodání zboží s místem plnění v tuzemsku osobou neusazenou v tuzemsku vzniká plátci, kterému je zboží dodáno, ke dni uskutečnění zdanitelného plnění nebo...“.
• Paušální rozšíření / uplatnění „reverse charge“ (režim přenesení daňové povinnosti) na tyto typy transakcí bez ohledu na druh zboží – tedy i pro jiné zboží, než uvedené v přílohách 5 a 6 ZDPH. Pro dodání zboží se uplatňuje stejný přístup, jako při poskytnutí služby osobou neusazenou v tuzemsku.
• Souvisí s již v minulosti diskutovaným dodáním zboží uskutečněným v tuzemsku ještě předtím, než je propuštěno do volného oběhu (např. přeprodeje zboží umístěného v dočasném skladu či propuštěného do některého zvláštního režimu), o kterém se celní orgány při své činnosti dozví.
• Zásada, že se osoba povinná k dani, neusazená v tuzemsku stane plátcem, tj. ustanovení § 6c odst. 2 ZDPH a na něj navazující, zůstává zachována. Doplněno novým ustanovením § 108 odst. 1 písm. d) ZDPH, řešícím určení osoby, která je v takovém případě povinna přiznat daň (když ještě není registrován jako plátce dodávající subjekt nebo naopak pořizovatel) a přechodnými ustanoveními (čl. XXXIV odst. 1 a 2 ZDPH; zrušení registrace na žádost).
• Zrušení všech s tímto osvobozením souvisejících ustanovení, zejména § 66 odst. 3 a § 68 odst. 15 ZDPH v tehdy platném znění.
• Případné transakce ve svobodném pásmu v ČR, včetně poskytnutí služeb, vztahujících se k umístěnému zboží, podléhají stejnému daňovému režimu (daňové povinnosti) jako tytéž transakce kdekoliv jinde v tuzemsku.
• Zaznamenány úvahy některých provozovatelů svobodných pásem o používání tzv. „skladištních listů“, v očekávání možnosti pokračovat v dříve uskutečňovaných typech transakcí.
• Ze stanoviska orgánů finanční správy vyplývá, že i případné obchodování se skladištním listem je považováno za dodání zboží, neboť je jeho prostřednictvím uskutečněno přesně to, co § 13 odst. 1 ZDPH definuje jako dodání zboží, tj. převod práva nakládat se zbožím jako vlastník. Touto optikou na případné transakce nahlížejí i příslušné finanční úřady.
• Podle ust. § 33 a ZDPH se za daňový doklad při vývozu považuje daňový doklad vystavený podle § 28 odst. 1 písm. a) ZDPH. Tedy daňový doklad (zpravidla faktura), vystavený samotným plátcem jako při jakémkoli jiném dodání zboží (osobě povinné k dani).
• Nadále zůstává s ohledem na § 66 odst. 3 druhá věta ZDPH zachována obecná povinnost plátce prokázat výstup zboží z území EU rozhodnutím celního úřadu o vývozu zboží do třetí země, kterým je ze strany CÚ potvrzen výstup.
• Logicky není možné toto ustanovení naplnit / vymáhat v případě, kdy (nové) celní předpisy připouští možnost podat celní prohlášení pro vývoz ústně, nebo dokonce úkonem, považovaným za celní prohlášení, a to ve značně rozšířené podobě oproti stavu před 1.5.2016. Mimo jiné právě proto byla novela § 33 a ZDPH přijata. CP slouží pouze jako podklad, resp. jako důkaz výstupu.
• S tím souvisí i § 66 odst. 4 (dříve odst. 5) ZDPH: „V případě, že výstup zboží z území EU není potvrzen celním úřadem na daňovém dokladu, může plátce prokázat výstup zboží jinými důkazními prostředky.“.
• Tyto důkazní prostředky z logiky věci plátce předkládá finančnímu úřadu, resp. jsou součástí případného řízení před FÚ.
• S MF i s GFŘ byly před 1.5.2016 diskutovány a i nadále jsou v případě dotazů a žádostí o stanoviska uváděny následující zásady (nových) celních předpisů.
• Podle čl. 137 odst. 1 písm. a) a b) DA je možné podat pro vývoz celní prohlášení ústně na veškeré zboží neobchodní povahy a také na zboží obchodní povahy tehdy, pokud jeho hodnota nepřesahu je 1000 EUR nebo jeho čistá hmotnost nepřesahuje 1000 kg. To platí pro všechny druhy dopravy s výjimkou dopravy poštovní (o té viz dále).
• Dle čl. 221 odst. 3 IA lze CP podat ústně jen na CÚ výstupu.
• Kromě výjimek, vymezených v čl. 245 DA (např. zboží v potrubí, listovní a opět poštovní zásilky, zboží v zavazadlech cestujících, …), je v souladu s čl. 263 a 271 UCC a čl. 327 IA nutné podat celní prohlášení před výstupem zboží formou výstupního souhrnného celního prohlášení (SCP).
• Právě odkaz na číslo MRN tohoto výstupního SCP je jedním z předpokládaných důkazů výstupu, které plátce FÚ předloží. FÚ si může prostřednictvím CÚ (tuzemská SCP) nebo GŘC (SCP podaná v jiném členském státě) ověřit jeho relevanci.
• Podle čl. 141 odst. 4 DA se zboží v poštovních zásilkách, jehož hodnota nepřesahuje 1000 EUR, se považuje za navržené k vývozu jeho výstupem z EU. Jde tedy o úkon, považovaný za CP (dříve „CP činěné projevem vůle“, resp. „jiným úkonem“). Tato fikce přijetí CP / propuštění zboží výstupem zboží v poštovní zásilce z EU, je opět zmíněna v čl. 220 odst. 1 písm. b) IA.
• Definice „zboží v poštovních zásilkách“ a „provozovatele poštovních služeb“ je stanovena v čl. 1 odst. 24 a 5 DA (činnost podle aktů Úmluvy Světové poštovní unie; v podmínkách ČR pouze Česká pošt as.p.).
• Dle čl. 245 odst. 1 písm. d) DA je u takového zboží upuštěno od povinnosti podat výstupní SCP.
• V těchto případech je nutné vždy, pokud FÚ takové řízení zahájí, prokázat výstup jinými důkazními prostředky. FÚ (GFŘ) je ze strany GŘC doporučováno využívat - pro účely činnosti celních orgánů - již jednou stanovenou škálu „alternativních“ důkazů, a to v čl. 335 odst. 4 IA (jeden nebo kombinace více uvedených důkazů). Správní úvaha však vždy náleží pouze FÚ.
• Opětovně pouze zpřesněn - tedy bez věcné změny - text § 24 ZDPH, tj. níže prezentovaný „reverse charge“.
• Zcela vyloučena možnos tnesprávného výkladu ze strany FÚ, resp. dotčených plátců. Z odst. 3 zcela odstraněna formulace o určení dne zdanitelného plnění jako o dni výstupu, potvrzeného CÚ a ve vztahu k použití jiných důkazních prostředků explicitně zmíněno „ústní CP“ (včetně úkonu, považovaného za CP).
• „(3) Při dodání zboží do třetí země se pro účely zákona o dani z přidané hodnoty za den uskutečnění plnění považuje den výstupu zboží z území Evropské unie.
(4) Výstup zboží z území Evropské unie je plátce povinen prokázat
a) rozhodnutím celního úřadu o vývozu zboží do třetí země, nebo
b) jinými důkazními prostředky v případě ústního celního prohlášení pro vývoz zboží.“.
• Novela § 69 ZDPH – Osvobození poskytnutí přepravy a služeb přímo vázaných na dovoz zboží a vývoz zboží. Jednak terminologická zpřesnění a věcně opět nemusí být přepravní doklad potvrzen „pohraničním“ CÚ, připuštěny též jiné důkazní prostředky.
• Novela § 84 ZDPH – Vracení daně fyzickým osobám ze třetích zemí při vývozu zboží. Potvrzení splnění příslušných podmínek pro možnost vrácení DPH a potvrzení výstupu bude možné provést také elektronicky. O tomto (elektronickém potvrzení) výstupu bude vydáváno potvrzení pro dotčené osoby (cestujícího, prodejce, příp. zprostředkovatele). Praktická realizace až po investici a vybudování adekvátního systému ze strany celní správy na vybraných mezinárodních letištích, do té doby zůstává pouze stávající písemná forma.
• Ze strany GŘC zaslán na MF návrh novely ustanovení § 26 odst. 2 CZ s předpokladem nabytí účinnosti k 1.1.2019 jako součást „nového daňového balíčku“ („řádné novely“).
• Stávající znění: „(2) Poskytnutím jistoty podle odstavce 1 se zajišťují také jiná peněžitá plnění, která jsou spravována společně se clem.“. Jde o synonymum k pojmu „ostatní poplatky splatné v souvislosti s dovozem zboží“, tedy i o DPH.
• Je navrhováno, aby z povinnosti zajistit (jiná peněžitá plnění) byla - s odkazem na možnost, danou členským státům ustanovením čl. 89 odst. 2 posledním pododstavcem UCC - v budoucnu vyloučena DPH.
• A to u situací (případů), kdy může vzniknout celní dluh, resp. kdy může vzniknout daňová povinnost. Tedy u dočasného uskladnění a zvláštních režimů, kdy jsou v případě nesplnění povinností, podmínek, odnětí zboží nebo porušení podmínek správcem daně celní úřady. Nikoliv případy, kdy celní dluh vznikl (propuštěním do režimu, tj. např. volný oběh na účet neplátce), kdy stejně jako u SPD by povinnost zajištění zůstala zachována.
• Jistota musí mít omezenou platnost pouze na území ČR a je irelevantní, zda se bude jednat o plátce či o neplátce daně. Diskuse o vyloučení nespolehlivých plátců či možnost CÚ požadovat za jištění DPH v individuálně (přesně) vymezených případech.
